pátek 17. září 2010

Omlouvám se

Měla jsem své mamince za zlé, že se ve vsi s nikým nekamarádí. Že si hraje na elitu a že je málo z lidu. Vedlejší efekt byl, že jsme se nemohly kamarádit ani my děti s dětmi našich spoluobčanů. Obzvlášť v pubertě a raném dospívání jsem jí za to dávala strašnou sodu, co je to jako za člověka.

Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se. V Křivenicích mám jednu kamarádku, s kterou si můžu jít pokecat, když mě naštve Hospodář nebo děti. Je jí přes šedesát. Sousedka od vedle je mladá, vcelku milá a chytrá, trochu teda nadužívá slovo psychologický, ale co. Jenže se s námi ostražitě kamarádí jen přes plot, nedejbože, aby jí naše čtyři děti vtrhly na golfový trávníček (nic ve zlém, vcelku ji chápu). Zbylí zhruba čtyři bílí mladí lidé, pokud jsem měla možnost poznat... Asi jsem málo z lidu a hraju si na elitu.

Tak aspoň pouštím děti na hřiště. Hezky se mi naučily vyslovovat r ve slově zmrde.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů