pondělí 15. listopadu 2010

Pláááčůůů

Srůstání a děti nejdou dohromady. Děti je občas potřeba zdvihnout z bláta, vytáhnout z jídelní sedačky, vzít do náruče a pochovat - a to bolí a prakticky ani moc nejde. Moji laskaví blízcí mi tedy děti odebírají, abych srůstala. A já tu pak brečím, že jsem máma na hovno, když chudinky pořád někam posílám a nechovám.

Potřebovala bych au-pairku, co by tu s námi bydlela, zvedala děti z bláta a podávala mi je do náručí. Nebo aspoň psychologa.

Komentáře: 2:

Anonymous Anonymní řekl...

Srůstej, srůstej!
A nebul!
Buď ráda, když se chvíli někdo stará jiný a ty můžeš srůst(at).
Hlavně žádný obviňování - taky je někdy třeba býti sobcem (nebo -li maminkou na hovno).
uč se- ještě to určitě budeš někdy potřebovat ( tím nemyslím novou potřebu v budouctu srůstat):-)))
Padula

15. listopadu 2010 14:05  
Anonymous Anonymní řekl...

Hanko děti potřebují mamku ve formě, tak srůstej a těš se z toho, že si rozšiřují obzory s příbuznými. O to víc se jim pak můžeš věnovat, až budeš celá :o). Rozhodně nejsi maminka na ...
To já s klidným svědomím vysílám dcerku klidně na týden k babičce, protože narozdíl ode mě, má čas s ní chodit do divadélka a na jiné atrakce, tady nedostupné. A E. si to užívá (taky, toho, že se nemusí dělit o pozornost s bráchou), ani domů nechce :o).

Ajule

16. listopadu 2010 16:54  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka