čtvrtek 2. prosince 2010

O čertech a rumu

Sněhová kalamita. Odvážím děti krokem do školy a školky a těším se z toho, že zpátky je přiveze Hospodář, dnes končí brzy. V deset vyrážím zpátky, Hospodářovi chlapci mají rudé oteklé oči a paní učitelka se obává infekce. Po cestě domů po stopadesáté vyslechnu téma čert.

Já fakt nechápu, co tady v té oblasti pořád mají s tím strašením dětí, denně mi děti vycukaně svěřují, že čert loni měl ve vaku dětskou nohu, že paní učitelka ze starší třídy jim na chodbě říkala, že na ně pošle čerta k nám domů, nějaký debil (a byl to otec dítěte!) v šatně tvrdil Erýskovi, že ten výkop kolem hřiště je na metro pro čerty, aby to měli do školky rychleji... děti už měsíc nemluví o ničem jiném a mně tím kazí advent. Korunu tomu nasadila jedna paní, která jim v dobré vůli vysvětlovala, že děti se strašit musí, jinak by neposlouchaly. Jára na to moudře odvětil, že jim na poslouchání bohatě stačí vařečka, že čertů netřeba.

Vykapávám dvoje oči ophtalmoseptonexem a po stopadesáté prvé vysvětluju, že čerti jsou převlečení lidé a že jim neublíží, že to strašení je pitomý zvyk dospělých, který jim nedokážu uspokojivě vysvětlit, bohužel, děti. Kluci zapomenou na čerty a porvou se o vodovky. Pak o razítko. Pak se Kája přijde zeptat, jestli ho za to razítko odnese čert.

Jedeme bobovat. Erýsek včera plakal, že je mu zima. Zařídila jsem se podle toho, dnes pro změnu pláče, že se v těch vrstvách oblečení nemůže ohýbat. Klekla jsem mu na lyži a máme zase na co šetřit. Doprdele už dneska. Maminko, za tu lyži se na tebe zlobím, ale čerta na tebe nepošlu. Výborně, po stopadesáté třetí.

Rudu zebou ručičky a nasazuje. Řve celou cestu domů, ehm, krokem. To je tady mimochodem normální, že na boby se jezdí do sousední vesnice, tam mají na hřišti umělý kopeček. Holt, Polabí je rovinaté.

Hospodář odchází dělat dřevo. Kluci se rvou o vodovky, razítko, o Rudu. Po hodině zoufalá odcházím za Hospodářem, ať jde domů, že tam všichni řvou a já nejvíc. Hospodář přijde domů a sjedná pořádek, začne tím, že Rudu posadí na kuchyň, kde vařím večeři. Bezmyšlenkovitě mu podávám kousky cukety a v duchu se dmu mateřskou pýchou, jak se způsobně napil z toho malinkatého porcelánového hrníčku s ouškem. Kde jen se tady ten hrníček... Ruda pije rum, co jsou v něm naložené rozinky. Ježišimarjá doprdele už.

Vzpomínám, kolik tam bylo, než se do toho pustil. Soudím, že na sanitku to určitě není a za chvíli začíná veliká legrace. Rudík se směje na celé kolo, nastavuje bříško, pusinku, nožičky k polechtání, políbení, přepadá Hospodáře zezadu a tahá ho za uši a nos. Hahahá. Rudíku, jdeme do vany. Hahahá, hahahá, v koupelně je potopa a pořád spousta legrace. Hahahá, Hospodář čte pohádku, Ruda si bere atlas hub a dělá, že čte taky. Uložte ho, nebo se usměju, z toho kluka bude veselá kopa.

Komentáře: 7:

Anonymous cifka řekl...

to je fajn :-)

2. prosince 2010 21:57  
Anonymous Anonymní řekl...

s rumem dobry, nezapomen - komu smrdi rum, tomu smrdi prace! (urcite to plati pro bozkov, jiny nevim..)
p.

2. prosince 2010 22:09  
Blogger KH řekl...

Zadumaně čtu, přemýšlím o čertech a myšlenky mi ulítávají na naše lyže na výměnu za větší v dalekých Letńanech, na sníh, na kalamitu, takže se do Letňan nedostanu...čtu Ruda pije rum. Zasekla jsem se na zasněžené křižovatce. Ruda pije rum. Potřetí a došlo mi to :D :D :D a neskutečně pobavilo. Pak jsem si znova přečetla celý povídání radši :)

2. prosince 2010 22:23  
Anonymous Anonymní řekl...

:D!
SUper - aspoň někdo má rozum a lokne si na přežití předvánočního času!
Padula

3. prosince 2010 6:58  
Blogger LK řekl...

jo a co kocovina? mel krusne rano? ta k tomu prece taky patri. takove to moralni bahno, "co ze se to vcera vecer delo"

3. prosince 2010 14:50  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Byl úplně v pohodě, Lubi, usměvavej. Ono to byla fakt kapička, víc nestihl. To jsem trpěla víc já výčitkami svědomí než on kocovinou.:-)

3. prosince 2010 18:16  
Blogger velkej Erik řekl...

S čertama je to jednoduchý, přijde onen den a pak je na rok klid :-)))

4. prosince 2010 20:49  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka