čtvrtek 6. ledna 2011

Jak jsem si pobrečela

Ve školce je chlapeček. Má silnou maminku a sám je taky takový rudíkoidní. Děti mu dávají strašnou sodu. Seš tlusťoch, s tlustejma nekamarádíme. Kluk je navíc hodnej, takže je bitý, kousaný a pořád nic. Přitom kdyby se napřáhl, tak půlka těch chcípáčků ze tříd Kuřátek a Kytiček je pod kytičkama.

Každé ráno fňuká před třídou, že tam nepůjde, že ho děti nemají rády.

Dneska nefňukal. Zářil, držel žluté auto, které se stisknutím knoflíku měnilo ve fialovou kobru a hrdě vysvětloval celé hromadě kamarádů: "To je pjedátor!"

Takhle to asi na světě fakt chodí.

Komentáře: 1:

Anonymous Zdeňka řekl...

Dobrý den, nepíšu, ale nadšeně čtu. K tomuhle musím - díky za tip. Mám Vaším slovníkem řečeno rudíkoidní holčičku. Krásnou, hodnou, buclatou. Vyrážím pro pjedátora :-)

7. ledna 2011 9:00  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka