Nové

Je jaro, tak nepíšu. Zato mám nový foliovníček, kárku (zatím nemá dno, ale obejdu kolegy hasiče a dořeším to), sněženky a upravenou polovinu zeleninových záhonů.

Erýsek se během dvou dní naučil jezdit na kole, asistenci potřebuje jen k nasedání. Zřejmě bude talent po tatínkovi. To já, když jsem se učila na kole, jsem tedy rozhodně nebyla čtyřletá. Už jsem chodila do školy, když jsem zkoušela jezdit před čerstvě postaveným domem, co nám vybudoval táta spolu s dědou, strýčkem a zedníkem Kájou. Táta zrovna něco obkládal a postavil si na zídku pivo. Já trénovala nasedání a protože byl horký den, občas jsem si toho pitíčka lokla. Nasedalo se mi hůř a hůř a začínala jsem věřit, že země není placka. Skončilo to krvavě. A to není všechno. Do toho piva vletěla vosa a táta ji vypil. Bodla ho v krku a ničeho se nebojte, není alergik.

To je taky zajímavé, každé jaro si chytí tři včely a bodne si je do ramene, prý prevence proti revmatu. Já to zkoušet nebudu, leda ke stáru.