Jako od maminky
Přijela kámoška. Zdrbla jsem s ní kdeco, hlavně nevlastní děti. Zrovna mi ten den nějak ležely v žaludku, tak jsem si ulevila. Odjela a já, zoufalá z toho, jak se neustále perou, jsem s nimi šla dělat úkoly. Přepisujeme básničku o maminčiě pohlazení, nad jaké v světě není, kluci nechápou, co ten obrat znamená. No, jakože když vás pohladí máma, tak je to nejlepší, lepší, než když vás pohladí někdo jinej.
Hani, já mám nejlepší, když mě hladíte táta a ty.
Tak jsem si odskočila do chodby pobrečet.
Hani, já mám nejlepší, když mě hladíte táta a ty.
Tak jsem si odskočila do chodby pobrečet.
vystavil Hanka Kl. v
20:38
Komentáře: 7:
Tak to je fakt krásný :-)! V podobných situacích si říkám, že to úsilí přece jen stojí za to... A že těch chvil je u nás na můj vkus poskrovnu :-)
Raz.
Úplně mě z toho zamrazilo. To je krásné. Jen škoda, že to není "a žili šťastně a jestli neumřeli, žijí tam dodnes". Ale stejně je to krásné, maceško.
Bláža
Krásné a dojemné ... :-)
ejhle, ono to maceší trápení přece jen k něčemu bude :-)
elda
No upřímně, mně bylo do breku spíš studem než štěstím, že za tak málo citové investice, co předvádím v posledních měsících, dostanu takovouhle.
Gratuluju :-)
Missorko, taky gratuluju!!!
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka