čtvrtek 5. května 2011

Z obou stran

Z měla nevlastní matku. Obecně neoblíbenou. Započaly jsme dialog, ona mi dává zpětnou vazbu z pozice bývalého dítěte, já jí tu macešskou. Těším se na pokračování. Dala mi do začátku pár jednoduchých rad, jak vyvdané děti příliš nezprudit. Jedna byla nevychovávat je a nesnažit se jim měnit život. U ní se takové snahy absulutně míjely účinkem, vyhověla jen kvůli tátovi, tak trochu citové vydírání. (Velmi zkráceno.) Jedenácté přikázaní pro macechy by zřejmě mělo znít: NEVYNUTÍŠ.

Z. má pravdu, ty děti jsou zvyklé na svá pravidla z doby předmacešské a je pro ně dobré, když se jim do nich člověk nemontuje. To je dobré pro ty děti. Nenapadlo by mě to zpochybňovat.

Ale co je dobré pro macechy? Macecha přece není z definice tvor, který musí pořád ustupovat a slevovat ze svého životního standardu, jen aby bylo dětství vyzískaných svišťů ideální. Když vedle nich vychovává své děti, musí vychovávat i ty druhé. Nebylo by asi v pořádku brodit se kupkami oblečení poházenými po bytě a ignorovat tlamičky žvýkající čokoládu před večeří, zatímco vlastňata by si skládala věci do komínků a vrhala se na ukápnuvší čokoládovou slinu. Macecha má nárok na to, aby žila v pořádku a aby jídlo, s kterým se hodinu vaří, nezůstávalo netknuté na talíři.

Oplátkou za tohle nárokování dává jistou míru své pozornosti, zájmu a citové vazby. Ne takovou, jako vlastním, alespoň v mém případě zdaleka ne, to bych lhala. I když jsem tuhle potkala jednu paní, co mi tvrdila, že ona milovala všechny stejně. Vzhledem k neuspořádanosti jejího osobního života jsem usoudila, že šlo asi o zbožné přání.

A tak vychovávám. Jak říká Kurt - v tomhle počtu to musí šlapat jak švýcarský hodinky, jinak se nehnete.

Komentáře: 6:

Blogger Petra řekl...

Tak já bych odlišila prudit a dávat hranice. Ono když je necháš dělat si všechno po svém, tak by si taky mohli myslet, že ti na nich nezáleží a to by jim určitě neprospělo. Stejně máš můj obdiv, já rostu ze dvou vlatních :-)

5. května 2011 9:01  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Ale jistě, stejně mě dokáže mnohem snáz vytočit jeden vlastní než dvaapůl druhých.

Obdiv je pěkná věc, ale já toužím po porozumění! :-)

5. května 2011 9:08  
Blogger Petra řekl...

Tak někdy přijeď, nejsem zase tak daleko, a pokusím se poskytnout i porozumění :-)

5. května 2011 10:35  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Ó děkuji!

5. května 2011 20:54  
Blogger Amelie řekl...

Hezky napsané, držím place.

5. května 2011 21:19  
Anonymous hanele řekl...

Naprosto souhlasím, je to stejné jako být učitelka, děti mají z domova většinou jiná pravidla, ale pokud chci vytvořit prostředí, kde se něco mají naučit a navíc v teamu, tak ta pravidla nastavuji já a nepřizpůsobuji se jejich. Prvních pár měsíců to může jít na nože, ale v 2.pololetí vidím, jaké to má účinky a na konci prvního ročníku jsou všichni šťastní, že mě mají :D
Maminčino pohlazení to o tobě taky dokazuje!

12. května 2011 12:16  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka