Sklizeň

Odjezd se blíží, já obcházím kvetoucí ráj na zemi, z kterého mi na dovolenou odjíždět fakt netřeba, a je mi do pláče. To je naposledy, dušuju se. Příští rok si místo moře střihnu nějakou tu agroturistiku, s rostlinnou výrobou, pokud možno, na dojezd od voňavého domova. (Ehm, voňavé tu jsou momentálně hlavně exteriéry; jak je venku hezky, doma moc neuklízím a po vzoru středověkých smraďochů občas někde kápnu grepový éteráček.)

Vzedme se ve mně vlna činorodosti, popadnu nůžky a provázek a sklízím. Oregáno, řepík, yzop, saturejka, měsíček, sléz, levandule, divizna, třezalka, meduňka, libeček. Stříhám, vážu, věším do altánku. Stejně mě štve, že jedeme, ale aspoň se u toho tolik nelituju.