Funerální poezie nejhrubšího zrna
U nás se tak dělají říkanky, no. Když je v nich sprosté slovo, tím líp, děti se smějí a lehce neurotická matička si uleví. Během diskuze o velikostech hrobů na hředelském hřbitově vzniklo první dvouverší:
Kdo má malý hrobeček
To byl zřejmě blbeček.
Na čež Erýsek promptně dodal:
Kdo má jenom kostnici
To je blbec v krabici.
Jako žádná extra hloubka, ale zkuste si vzpomenout, básníci vzletní, jak jste ve čtyřech letech začínali vy.
Kdo má malý hrobeček
To byl zřejmě blbeček.
Na čež Erýsek promptně dodal:
Kdo má jenom kostnici
To je blbec v krabici.
Jako žádná extra hloubka, ale zkuste si vzpomenout, básníci vzletní, jak jste ve čtyřech letech začínali vy.
Komentáře: 3:
Vzpomínám si na dojemnou báseň o jaru, co jsem složila někdy v sedmé třídě. Měla několik slok a zněla poněkud pionýrsky, leč sama sebe jsem se jí unášela znovu a znovu :-D
Ǔžasné :D Já se snažím prckovi říkat nějaké básničky, ale většinou se zmůžu jenom na absolutní rým.
U nás vede báseň mého tatínka, kterou bavil už nás a pokračuje to dále:
Jelen,
do prdele střelen.
Tralala, tralala,
uprdla se žížala.
Vrcholná poezie :D
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka