středa 13. července 2011

Funerální poezie nejhrubšího zrna

U nás se tak dělají říkanky, no. Když je v nich sprosté slovo, tím líp, děti se smějí a lehce neurotická matička si uleví. Během diskuze o velikostech hrobů na hředelském hřbitově vzniklo první dvouverší:

Kdo má malý hrobeček
To byl zřejmě blbeček.

Na čež Erýsek promptně dodal:

Kdo má jenom kostnici
To je blbec v krabici.

Jako žádná extra hloubka, ale zkuste si vzpomenout, básníci vzletní, jak jste ve čtyřech letech začínali vy.

Komentáře: 3:

Anonymous ET řekl...

Vzpomínám si na dojemnou báseň o jaru, co jsem složila někdy v sedmé třídě. Měla několik slok a zněla poněkud pionýrsky, leč sama sebe jsem se jí unášela znovu a znovu :-D

13. července 2011 21:54  
Blogger Danka řekl...

Ǔžasné :D Já se snažím prckovi říkat nějaké básničky, ale většinou se zmůžu jenom na absolutní rým.

14. července 2011 8:47  
Blogger Abia řekl...

U nás vede báseň mého tatínka, kterou bavil už nás a pokračuje to dále:
Jelen,
do prdele střelen.

Tralala, tralala,
uprdla se žížala.

Vrcholná poezie :D

14. července 2011 10:50  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka