sobota 21. ledna 2012

Chléb náš tady vocaď

Včera se mi povedl nejlepší životní. Zadělala jsem kilo špaldové celozrnné jemné, čtvrt pytlíku ovesných vloček, čtvrt kila žitné celozrnné jemné, lžíci soli a zbyteček fenyklu s jednou kostkou droždí vzešlého v teplé vodě s cukrem a trochou mouky. Dala jsem kynout nad kamna a nakrájela zeleninu a maso na večeři do trouby. Když těsto vykouklo z mísy, znovu jsem ho prohnětla a jako obvykle chtěla dát péct dva bochníky. Ouha, jo, ta zelenina. Navíc přijela tchyně, bylo tedy třeba jednat rychle. Strčila jsem mísu překrytou utěrkou do ledničky a utekla na schůzi dobrovolných hasičů.

Když jsem se za dvě hodiny příjemně povzbuzená fernetem a půl vrátila, byla milá stařenka již na odjezdu, udělila několik dobrých rad a mě se zmocnila taková hravá nálada. Těsto jsem vyndala trochu ožít, prohnětla a místo obvyklých bochníků jsem rukama napodobila ten škrtící pohyb, jako když se ždímá ručník. Zelenina se upekla a za chvíli šel do trouby, deset minut na dvěstěpadesát kvůli kůrce, pak hodinu na stosedmdesát.

On to pan Cuketka tedy někde psal, že kynout v lednici se vyplácí, ale nebýt návštěvy, nevzpomněla bych si. Tak si to taky můžete zkusit, ať máte dobrotu.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů