Stříkání česneku aneb materialisté, přeskočte to rovnou
Mám letos nádherný česnek. Nenamrzla mu pod slamou ani špičička, skví se jasnou zelení nasmrádlých dlouhých listů nad tady tradičně vyschlou půdou. Návštěvy k záhonu pyšně vodím, každý zahrádkář bez výjimky upřímně pochválí a dodá: "A teď už to jen postříkat, abys vo něj nepřišla."
"My nestříkáme."
"???"
"No my nic nestříkáme, my to děláme bez chemie, úplně."
"Tak to vo ten česnek přijdeš, taková škoda."
Nějak jsem se na tom šprajcla. Leželo mi to v hlavě do večera, děti usínaly, já krmila králíky a otáčela se po poli. Ovlivněna (podle Bobka rozhodně škodlivou) esoterickou četbou jsem nakonec vztáhla ruce a jala se milý česnek mentálně ovlivňovat. To si stoupnete k záhonu, představíte si, že do vás hlavou prýští sloupec dobré vůle z Vesmíru, od Boha či jiné entity, v kterou věříte, a rukama ho posíláte na kýženou plodinu, jemně to proudí z dlaní, je to docela příjemná záležitost. Pokud si k tomu zvládnete vizualizovat nádhernou zdravou sklizeň, máte celý proces vpodstatě v kapse.
Nejradši bych ale uměla mentálně sázet. To by byla krása, pořídila bych si proutěné lehátko z místních vrbiček a nechala bych dobrou vůli, ať se činí. Ale ne, nebudu si klást nadsazené cíle, pěkně krok po krůčku.
"My nestříkáme."
"???"
"No my nic nestříkáme, my to děláme bez chemie, úplně."
"Tak to vo ten česnek přijdeš, taková škoda."
Nějak jsem se na tom šprajcla. Leželo mi to v hlavě do večera, děti usínaly, já krmila králíky a otáčela se po poli. Ovlivněna (podle Bobka rozhodně škodlivou) esoterickou četbou jsem nakonec vztáhla ruce a jala se milý česnek mentálně ovlivňovat. To si stoupnete k záhonu, představíte si, že do vás hlavou prýští sloupec dobré vůle z Vesmíru, od Boha či jiné entity, v kterou věříte, a rukama ho posíláte na kýženou plodinu, jemně to proudí z dlaní, je to docela příjemná záležitost. Pokud si k tomu zvládnete vizualizovat nádhernou zdravou sklizeň, máte celý proces vpodstatě v kapse.
Nejradši bych ale uměla mentálně sázet. To by byla krása, pořídila bych si proutěné lehátko z místních vrbiček a nechala bych dobrou vůli, ať se činí. Ale ne, nebudu si klást nadsazené cíle, pěkně krok po krůčku.
vystavil Hanka Kl. v
12:09
Komentáře: 3:
Tak jsem si představila to mentální sázení :-)))
já musím sázet i set zásadně s prckem, když je to něco choulostivějšího, tak musím počkat, až usne. musí totiž MAMÍÍÍ TAKY KYTÍÍÍÍÍ. vždycky mu nechám v sáčku pár semínek na zasetí, tak jsem zvědavá, kde nám nakonec co poroste ;-)
Držím palce, ať to vyjde.
Já rajčata taky nehnojím. Dostanou pěkně zeminu, vodu a spoustu slunce. Loni byla bohužel úroda až v říjnu a letos to vypadá podobně.
Semínka zasazena koncem února, piplána doma v teple na kuchyňském stole, vyrašila do dvou týdnů. A od té doby to neroste. Něco pomřelo, něco je pořád stejný. To je u rajčat normální, že ta nehnojená vyklíčí, hodí rostlinu do pěti centimetrů a pak utrum a dva měsíce pauza?
Veronika
Anďo, Ruda je to samé.
Veroniko, já bych se nezlobila, aspoň nejsou vyčamchaná a venku to doženou, ne? Já seju později, letos kolem půlky března, do zmrzlých je dlouhá doba, akorát to na okně zavazí.
Dávám je do dobře ovčím hnojem prohnojené půdy, posílat energii na vyžraný suchopár by mi asi moc nepomohlo. :-)
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka