Kozy!

Jsou doma. Ještě se tu tak asi necítí, ale hýčkáme je. Dvě krásné bílé slečny na chov a jedna černá na maso, od pohledu podvratný živel, nestydím se říct podvraťačka, nedůvěřivá a mrštná až běda. Včera byla při ubytovávání tak aktivní, že ji Hospodář dohonil až na druhém konci vsi díky prosklené autobusové zastávce. Rozhodla se ji na útěku proskočit a sklo ji odpálilo přímo zpátky do Hospodářovy chápavé náruče.

Bylo vcelku jasné, že se bude jmenovat Čert. Pak jsem ale zvážila, že jméno svého nositele taky formuje, dotuje ho taky nějakou tou energií a prostě nepotřebujeme, aby z ní byl od začátku outsider a ultramrcha; proto jsme s Erýskem při přípravě velmi pozdní večeře vymýšleli hodnější jméno. Startovací Jůlinka se změnila v Aničku, pak Erýs přihodil Terezka Čechová podle své školkové souputnice, to jsem vetovala, nechce se mi na podzim pojídat Terezku Čechovou. Navrhl Tužtičku, tam je to měkké i, fuj, takže nakonec Pastelka.

Kromě koz se u nás zabydluje krásný manželský pocit. Občas pocítím záchvěv oddanosti a muž se taky semotamo tak laskavě koukne, takže ta svatba zřejmě měla i jiný smysl, než fakt příjemný piknik s hromadou kamarádů.