Krásně na malém světě

Celé dopoledne se zabývám svou nejoblíbenější prací. Věším prádlo, věším prádlo, věším prádlo. Krásně to schlo, dneska.

Vyzvednu děti a hurá do okresního města. Ruda usíná v autě a Hospodář ho ukládá do vedlejšího kanclu. Kája utíká ob ulici na bubny, Járu a Erýse beru na zmrzlinu, Jára utíká na kytaru. Trefí, je to kousek. S Erýsem zapadáme do spřáteleného knihkupectví (ahoj, Janinko!) a každý se odměňujeme knihou. Odskočím si na matriku pro oddací list, je třicet stupňů a nechce se mi tahat pomalíka s sebou. Ochotně si sedá s čtivem plným válečné tématiky na lavičku před knihkupectví, ne, nebojí se, vevnitř je přece teta kamarádka. Po cestě pozdravím známou z Počapel, jde z úřadu.

Pak odučím tři hodiny, po cestě domů natrhám první várku lipového květu a na poli zasadím ačokču.

Napadá mě, že vedu fakt pěkný život.