pondělí 29. října 2012

Sborem

Stáňa přivezla v létě Adélu. Ta má sestru Báru a ta vede Ledčický příležitostný sbor. Strýcové a tety pilně trénují zapeklitý repertoár a v den koncertu přijedou umělci z Prahy a podpoří je profesionálním zpěvem z listu.

Strýcové, tety a umělci z Prahy (a já) se sesedli v deset ráno v jedné místnosti a trénovali na koncert skladbu Missa Rotna. Najednou jsem nechápala, proč dělám v životě cokoli jiného, místo co bych se rozpouštěla v harmoniích a nechala volně tryskat slzy při sopránovém sóle paní Marušky in excelsis Deo gloria.

Pak se snědl kančí guláš, kvůli kterému sem ti umělci přijeli, a odešli jsme provést dílo do kostela. Pár zmrzlých obyvatel Ledčic sice nebylo s to pěvecké těleso početně převážit, naštěstí ale po první větě přibruslil  na letních gumách pěti čísly sněhu Hospodář se všemi společnými dětmi a prostor ožil. Hostující sbormistryně Andrea byla tak radostná, že nezbylo, než abych byla radostná i já, ona k tomu skladba stejně dávala mnoho radostného prostoru, a to strhlo Erýska, který s sebou mocně cukal v dřevěné lavici na Sanctus a o něco méně na Gloria.

V neděli se pekla husa a sázely stromy a já se nějak nemohla smířit s tím, že jsem zpátky na zemi. To, co mám, mi bylo zoufale málo a ještě mě bolela hlava, když jsem na to křičela.

Hlava mě bolet pomalu přestává, vyzvednu děti ze školky a za chvíli jedu učit. Normálka, ne.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů