Dohnal mě...

... reálný život. Zase se musím vrtět, VČAS vozit děti do zařízení, pusinkovat je na rozloučenou, s lehkou úlevou zdrhat k autu, učit, vařit jak vzteklá, VČAS vyzvedávat, podepisovat prvňáčkovi úkoly, poohlížet se po nějaké legálnější práci. Do toho se nadšeně vzdělávám v kurzech Nadace VIA, dneska jsem vysekla svou první tiskovou zprávu například, je to podnětné.

Oproti prázdninovému střídavému leháru a hektičnu je to krásně pravidelné, předvídatelné, usebrané a vzhledem k prodlužujícím se večerům už i mírně tvořivé. Po letních dobrodružstvích je to jak klidný rytmus, mantra.

Poprvé jsem se dnes provinila vůči mému vágnímu běhacímu plánu. Plán zní běhat obden, takhle je prostý. Sport dnes nahradilo kosení, Ekozahrada plakala, že jsou její produkční plochy zarostlé hnusným chlupatým plevelem, co se objevil po povodních, tak jsem na něj naběhla s kosou a Laďkou. Ta kose nedůvěřuje, oháněla se srpem, zdatně. Shrabaly jsme, Laďka vytáhla z kouzelného baťůžku opravdové hrníčky, kávu s mlékem v termosce a kakaové věnečky, koukaly jsme na Labe, bavily se s dětmi a bylo nám fajn. Doufám, že zase brzy bude a děkuju za vydatnou pomoc.