První zimní chřipka. Postel pomáhala trochu, nebylo od ní daleko ke kamnům a k čaji. Když už to nešlo dál, zvolila jsem léčbu svíčkovou s brusinkami a se šlehačkou u tety Ireny. To už bylo o něco lepší. Pak už mi bylo líto dětí pomalu smrádnoucích třetí den v interiéru, vzali jsme sekerku, pilu, sadařské nůžky a rýček a Hospodář nás převezl na ostrov. Kluci spolu káceli, já jsem si stříhala proutky na košíky, občas nějaký zasadila, aby byla na světě nějaká to rovnováha. Erik s Rudou si otčíma bez jeho vlastňat neskutečně užíval. Řezali motorovkou, třeba, to maminky neumí. Hurónsky jsme si zafandili, když Hospodář s lodí naloženou dřevem zase jednou prosvištěl nákladní lodi rovnou před remorkérem, pánové troubili, my ječeli, volavky se zvedaly z vrbiček. Ne že bych měla nos o něco miň odřený než včera, ale jinak dobrý.