Rozpory

O těch rodinných pomlčím, ale největší rozpor cítím ohledně jídla. Vašík si staví svalíky, orgánky a jistě převýkonný mozek na bázi bílkovin. Na maso myslím vstávaje lehaje. Aby toho nebylo málo, o mase se mi i snívá. Stejk, rostbíf, věci, bez kterých se snadno obejdu, jak je rok dlouhý, se mi ve snech promenují po stole, dávám si do pusy obrovská šťavnatá sousta, cítím tu sílu a chuť. Blbé je, že jak mám v krevním oběhu ten ňuňací hormon, nezabiju ani slepici. Má tak heboučká peříčka, a kachničky tak hezky běhají a králíčci mají čumáčky... Na víkend mám domluvené s Hospodářem, že mi ubezduší husu, abych to nemusela dělat a přesto se dostala k pečínce. Doufám, že to nebude doživotní, jako ostatně i jiné následky mého změněného stavu.