Mrkev na stole aneb zázraky boží

V kuchyni máme ošlý bílý stůl. Před lety byl ošlejší, natřela jsem ho proto tehdy na bílo, dozdobila červeným srdcem s dvěma písmenky a jedním matematickým znakem (je to plus, holky, je to plus). Jako ne že bych o tom znaménku občas nepochybovala, ale pořád tam je.

Kousek od toho srdce pokládám před Vánoci advenťák. Letos chytl, a od něj ten bílý nátěr, podivně se to seškvařilo, tak truhlář Kája dostal míry a vyrobí nám novou dřevěnou desku.

Ale trvá mu to, tak je ten stůl pořád pošramoceně bílý a na něj jsem si položila mrkev. Kupovanou, ta naše se letos fakt moc nepovedla. Jdu pro struhadlo a pro jabko, že se k svačině neodbydu. Cestou zpátky koukám, jak na mrkev vysvitlo sluníčko od jihu a ta krásná mrkvová oranžová září, odráží se od bílé desky a září ještě víc.

Vzpomněla jsem si na Celestýnské proroctví a Anastázii a jiné ezoterické hitovky, kochala se tou krásou, věnovala jí celou moji pozornost, milovala jsem tu mrkev a ta mrkev zase milovala mě. Hmatatelně.

No a pak jsem ji nastrouhala a snědla. Dík.