Návrat spáleného syna

Přestože doktoři hrozili třemi týdny léčby, v pátek ráno mi staniční do telefonu sdělila, že si odpoledne můžeme Rudu vyzvednout. Prý zázračně regeneruje.

Ale jo, stejně se vracíme z Brna přes Phu, to je super, prostě synka nabereme.

Deset km před Phou mi došlo, že Ruda nemá na převoz co na sebe. Když ho z domu vezla rychlá, jel s holým zadečkem. Když jsme balili do Brna overálky a bodýčka pro Vaška, nenapadlo nás vzít jen tak pro sichr nějaké nadměrné tepláky.

A tak Rudík cestoval vlakem domů v půjčených erárních kalhotkách od pyžamka s kytičkami, přes ně maminčiny fialové šaty s lodičkovým výstřihem, a navrch otčímovu nepromokavou bundu. To vše korunováno dvojitou dávkou ponožek a bílými přezůvkami značky vietnamský crocs.