Tak jako nesleduju politiku a vcelku ani světové dění, to abych si zachovala klidnou optimistickou mysl jako jezerní hladinu, stejně úmyslně se snažím nevnímat peripetie života matky Hospodářových dětí. Nemám na to software. Zbystřím obvykle až ve chvíli, kdy přicházejí nějaké důsledky významné pro mě, jako onehdá pár týdnů před tím, než se narodil Vašík.

A historie se, zdá se, opakuje, a zase tu někdo nemá, kam by se nastěhoval, a zase můžu začít opakovat nějaké hodně mocné mantry, abych se ubránila strachu, že se k nám znovu nastěhuje Vendy a s ní její o rok mocnější puberta.