Plakánky

Jsou dny, kdy tečou snáz. Tak jsem ráno oplakala Zuzčina tátu. Pak jsem preventivně zaplakala i nad tím svým. Pak nad oddělkem, co to nedal. Odvezla jsem Rudíka na školku v přírodě a cestou zpátky děkovala své prozíravosti, že jsem si k těm šatičkám nevzala i řasenku. Večer jsem ještě obrečela Rudíkovy jahody, co si nechal v lednici a zapomněl před odjezdem sníst. Tak jsem si je pokapala akátovým medem, bohatě polila smetanou a slzavé nedělní údolí je over.

PS: Hospodář má body, nekomentoval a jen bral do náruče.