Den před

No vážně jsem v to letos ani nedoufala, ale tady vládne klid a mír. Jistě tomu napomohla třetí dávka rumových kuliček. Hospodář letos povážlivě polevil z ekologických standardů, protože Venouškovi kupříkladu takové mandarinky strašně chutnají, ze světýlek má strašnou radost, v horké vaně s pár kapkami tymiánového oleje se tak strašně rád cachtá...

Jak jsou teď v módě ty potraviny s příběhem, tak v tom teda dneska vážně dost frčíme. Ani to nějak nebylo v plánu, ale máme řízečky z krůty od Jany, pak taky pečínku z nutrie, co ji Hospodář ulovil, když sčítal netopejry, a já ho pak při stahování zmrzlého hlodavce proklínala a dávala mu ban na nutrie nejmíň do dubna. Jmelí je od Jirky, co při jeho sběru povážlivě nastydl, ořechy naloupala babička, co to pro nás dělala ráda.

Salát je z brambor, co Hospodář nakradl na nevyoraném poli u Jonášů (doufám, že si pochutnávají na medu stejně tak jako my na bramborách), německý salát je z petržele, co ji doufejme nepočural Roniáš, med je náš, Štěpánky, Radka a Kuby, cukroví není, protože ho skoro všechno na tajňačku snědl Erik.

Hláška dne je "Mám kus jmelí za prdelí", u které se daný hlásič staví ke snítce visící z futer v póze Barta Simpsona a po zmíněné části těla se hlasitě plácá.