Maso, to je ten nejnádhernější pocit!

Já proti masu nic nemám. Nemusím ho často, ale ve snu by mě nenapadlo někomu jeho potřebnou porci upírat. A to ani 18ti měsíčnímu batoleti. Batole je však názoru, že maso nepotřebuje. Jediná forma, jak ho do něj bezbolestně dostat, je rozmixované v pořádné porci zeleniny a brambor. Jakkoli doměkka uvařený kousek požužlá, ponosí v puse po světě a vyplivne. Já jsem tedy toho kacířského názoru, že když ho nežere, tak ho asi nepotřebuje a případné nezbytné minimum do sebe dostane v rámci občasného polykání nouzových dětských výživ z obchodu. Bílkovin, vitamínů a minerálů má zřejmě dost z mateřského mléka, ovoce a zeleniny, luštěnin, brambor a rohlíků (tam toho je jistě nejvíc... :-D ). Nedělám si s tím starosti a synek prospívá, jezdí na motorce a mluví jak papoušek.
Starosti si však dělají jiní, obvolávají známé pediatry i senzibily a ti jim ochotně potvrzují názor, že batole týrám a nenaroste mu mozek. Nevím, jak se k tomu postavit, asi si dál nebudu dělat starosti a synek bude dál prospívat.
Preventivně jsem si včera zašla s Kaťasama na tatarák, aby se Erýskovi těch bílkovin dostalo do mléka víc.