O zahradě

To si takhle večer kojím, Erýskovi se kýženě klíží očka a z přilehlé zahrady zní spokojené pořvávání o dva, tři roky starších dětí. Vybavuji si své spokojené pořvávání z dřevních dob staré krušovické zahrady, z nehluboka se noří vzpomínka na Erýskovo spokojené pokvikování z nové krušovické zahrady.
Jaké by to bylo hezké, kdybychom se nemuseli slušně oblékat pokaždé, když chceme na vzduch, Erýsek by mi neorvával mé rachitické kytičky na balkoně a požíral by je ve velkém ze záhonku... Malé dítě zahradu prostě potřebuje! Matka malého dítěte ještě víc (zeptejte se Cífky).
Jak to provedu? Pronajmu Jinonice a najmu domek se zahrádkou na dojezd vlakem do Phy? Dá se to vůbec? Existují takové domy? Mám na to (finančně, fyzicky, psychicky)?