Nedělní procházka
Nemusím neděle. Takové ty typické rodinné dny, kdy po Jinonicích křižují kočárky a pyšné matky zavěšené do pyšných otců. Doma už jsme ale pomalu začínali zasmrádat, tak jsme se přidali. Erýsek se vlekl a k rychlejšímu pohybu ho nepřinutila ani perspektiva oveček, ořechů, raných kradených jablek a pozdních kradených švestek... Maminka v depresi pojídala kradená jablka, ořechy, švestky... Erýsek říkal na všechno "neci" a nouze byla nejvyšší. Když tu se objevila pomoc nejbližší. Pejsek EMAN. Ve skutečnosti to byla fenka, ale prý EMANcipovaná. Erýsek za ní běžel na zahradu, kde říční kapitán s kamarádem jak z Metalliky opravovali fiata. Nasmála jsem se a třeba nás někdy svezou na lodi.
Komentáře: 1:
A nejlépe v neděli. Já neměla ráda neděle na kolejích, vždycky mi bylo smutno. I teď je mi vlastně smutno, že druhý den není neděle, sobota ani pátek...
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka