Funkce literatury

Pečlivý češtinář Vodvářka jimi popsal celé jedno křídlo tabule. Matně si vzpomínám, že tam byla estetická, poznávací... a apelativní.

Musela jsem povstat ze školních škamen a zařadit se do produktivního života (byť zatím produkuji převážně jen děti), abych pochopila, co tou poslední funkcí myslel.

Když se Erýsek začne bezdůvodně vztekat a hledat problémy tam, kde nejsou (dnes mu například u oběda nevyhovoval bryndáček), beru krásnou knihu a ostentativně se s ní natahuji na gauč. Apeluji tím na něj neverbálně: "Neser, lásko!" Doba záchvatu vzteklého pláče se tím výrazně zkracuje. (Polévku snědl a šel uklízet autíčka.)

Nebo že by to Vodvar myslel jinak? :-)