Léčba chřipky hippoterapií

V sobotu večer po lezení to na mě padlo a zatím to nevypadá, že by to chtělo zmizet. Spánek se pro mě rázem stal tou nejžádanější komoditou, mezi jednotlivými úkony všedního dne troubím do staré pleny, po telefonu škemrám o kus zázvoru na čaj (stále nedodán, máte šanci).

Dopoledne idylka, Erýs byl ještě u táty a Rudýs si v kočárku užíval libozvučné francouzštiny v podání Báry a skutečného Alsasana. Maminka spala i bez francouzštiny. Odpoledne jsem upozornila Erýska, že maminka bude drobet podrážděná a dělala všechno pro to, aby ho nenapadlo chtít jít ven. Jak jinak, napadlo. Vyzbrojila jsem se obrovskými kapesníky a s ohledem na napuchlé oči, orosené čelo a odřený nosík zvolila neobvyklou trasu procházky - hlavně nikoho nepotkat.

Potkali jsme Moničina koníka Tondu. Monika přes zimu přikoupila pidiponíka Boženu a dostihovou Lili. Zajásala jsem, zhroutila se s Rudou u prsu do trávy a nechala Erýse, ať se mezi nimi důvěřivě motá. Okusil Božčin krok i klus, několikrát podlezl Tondu, Lili s respektem okukoval. Do toho se Rudolf rozeřval, standardní prdy. Monika navrhla nestandardní léčbu. Ruda byl položen bříškem na teplý voňavý Božčin hřbet, zaryl prstíčky do hřívy, pohoupal se, vyprděl se. Tak to dneska docela dobře dopadlo, uvidíme zítra.