Outdoor za barákem a jiné veselé

Dnes jsme s chlapci odvážně vyrazili autem přes celou Prahu. Do Ďáblic jsme dorazili zdraví, s jedním či dvěma přestupky na pošramoceném štítě. Byl slunný den, nepromokavé vrstvy jsme tedy nechali v autě a pod Stániným vedením vystoupali k rozhledně. Je to kousíček, skoro za barákem. Aspoň pro bezdětného chodce. Erýsek si cestou do kopce odbyl dnešní hysterický záchvat hned dopoledne a tak jsme před sebou měli vidinu hezkého zbytku dne.

Před slibovanou vyhlídkou na polovinu Čech od ďáblické hvězdárny začalo pršet. Pak lít a bouřit. Přitiskly jsme k suché zdi hvězdárny děti a doufaly, že to přejde. Což o bouřku, ta přešla brzy, ale v kapkách deště by se dala trsat sambička ještě docela dlouho. Ruda zůstal v bezpečí kočárku, Erýse jsem si uvázala do šátku na břicho jako za mlada a prchalo se zpět. Byl na nás veselý pohled. Natahujícího synka jsem rozptylovala přehnaně optimistickým tvrzením, že si užíváme pořádnej outdoor.

Po jinak úspěšně a suše stráveném dni následovala děsuplná cesta domů zácpou. Erýs usnul, Ruda trpěl na prdy. Řadím jedničku, popojíždím dva metry, neutrál/ručka, odepínám pás, konejším Rudu a cpu mu dudlík, zapínám pás, řadím jedničku, popojíždím dva metry, neutrál/ručka, odepínám pás, konejším Rudu a cpu mu dudlík, zelená, vztekle flákám dudlíkem na sedadlo spolujezdce, pásám se, řadím... To celé s menšími obměnami bezmála dvě hodiny. Dva hezké zážitky - Ruda na tři minuty zmlkl a hezký pan řidič mě pustil před sebe do rychlejšího pruhu.

A doma sladká odměna, nakojený Ruda usíná na levé ruce (no, při jeho rozměrech na levé části těla maminky), Erýs nakrmený kaší se tulí zprava, vyprávím Karkulku, vyznávám synům lásku, Erýs mi ji vyznává taky, pusinkuje Rudu a chechtá se, že ho má taky rád. Ruda voní a občas se pousměje. Asi vážně zažíváme krásné období.