čtvrtek 11. června 2009

Outdoor za barákem a jiné veselé

Dnes jsme s chlapci odvážně vyrazili autem přes celou Prahu. Do Ďáblic jsme dorazili zdraví, s jedním či dvěma přestupky na pošramoceném štítě. Byl slunný den, nepromokavé vrstvy jsme tedy nechali v autě a pod Stániným vedením vystoupali k rozhledně. Je to kousíček, skoro za barákem. Aspoň pro bezdětného chodce. Erýsek si cestou do kopce odbyl dnešní hysterický záchvat hned dopoledne a tak jsme před sebou měli vidinu hezkého zbytku dne.

Před slibovanou vyhlídkou na polovinu Čech od ďáblické hvězdárny začalo pršet. Pak lít a bouřit. Přitiskly jsme k suché zdi hvězdárny děti a doufaly, že to přejde. Což o bouřku, ta přešla brzy, ale v kapkách deště by se dala trsat sambička ještě docela dlouho. Ruda zůstal v bezpečí kočárku, Erýse jsem si uvázala do šátku na břicho jako za mlada a prchalo se zpět. Byl na nás veselý pohled. Natahujícího synka jsem rozptylovala přehnaně optimistickým tvrzením, že si užíváme pořádnej outdoor.

Po jinak úspěšně a suše stráveném dni následovala děsuplná cesta domů zácpou. Erýs usnul, Ruda trpěl na prdy. Řadím jedničku, popojíždím dva metry, neutrál/ručka, odepínám pás, konejším Rudu a cpu mu dudlík, zapínám pás, řadím jedničku, popojíždím dva metry, neutrál/ručka, odepínám pás, konejším Rudu a cpu mu dudlík, zelená, vztekle flákám dudlíkem na sedadlo spolujezdce, pásám se, řadím... To celé s menšími obměnami bezmála dvě hodiny. Dva hezké zážitky - Ruda na tři minuty zmlkl a hezký pan řidič mě pustil před sebe do rychlejšího pruhu.

A doma sladká odměna, nakojený Ruda usíná na levé ruce (no, při jeho rozměrech na levé části těla maminky), Erýs nakrmený kaší se tulí zprava, vyprávím Karkulku, vyznávám synům lásku, Erýs mi ji vyznává taky, pusinkuje Rudu a chechtá se, že ho má taky rád. Ruda voní a občas se pousměje. Asi vážně zažíváme krásné období.

Komentáře: 3:

Anonymous Anonymní řekl...

Občasná návštěva z jihu: Hanko dneska jsem si na vašeho staršího vzpomněla na trhu, kde jsme stály (no muž tam tuším nebyl žádný) frontu na domácí jahody (takové ty normálně velké a červené) a maminka s asi tříletou holčičkou na dětské odrážecí motorce (maminka s bříškem) trpělivě vysvětlovala, že třešinky se budou jíst až doma až se umyjí. Malá Eliška (tak se ta holčinka jmenovala) stejně trpělivě řvala jako tur, vztekala se a chytala mamince po tašce, že ona chce třešinky teď a teď. Mamka měla můj obdiv, já bych malou asi už plácla po zadečku, ale ona něžně vysvětlovala nebo ignorovala (lehce :). Řev po celém náměstí utišila starší paní, která Elišce povídá, že nedostane žádnou jahodu, jestli bude křičet. Malá se vrásčité babičky asi lekla a v tom zmatku zapomněla i křičet. Nejvíc mě "pobavily" padesátnice ve frontě, které po odchodu mamky začaly mít "chytré řeči", že si matka to dítě nezklidní apod. A přitom ta máma byla fakt úžasná... Tak doufám, že nepotkáváte s Erýskem moc takový padesátnic.

12. června 2009 9:47  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Jednu takovou jsme kdysi potkali, tvrdila, že synka málo rozvíjím (četla jsem si asi po půlroce velmi zasloužený časopis). Pověřila jsem ji rozvíjením a četla dál...

12. června 2009 13:43  
Anonymous hanele řekl...

NE ASI, určitě!

12. června 2009 21:09  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka