Ještě ho mám!

Mozek. Včera jsem se setkala s mladými, nadějnými a bezdětnými, mými druhdy spolužáky z hispanistiky a spřátelenými Španěly. Po chvíli jsem se rozpomenula, že áno, hovoří se španělsky, to je přece ten jazyk, který ovládám plynně. Literatura? No jo, to mě vlastně taky zajímalo, nebyla já jsem náhodou slibná překladatelka, stejně jako ten sympatický spolužák, co mi připomenul, jak jsem se kdysi vyjádřila o stavu jeho vousů (to by mě zajímalo, kdo mu vykecal, že jsem tehdy ten pečlivě vykreslený útvar zhodnotila jako 3,14ču na bradě, holt neklidné mládí nešlo pro odsouzení daleko...).

Začnu se s nimi scházet častěji. (A třeba si taky časem pořídí nějaké děti.)