Traktát o srábkovi ve mně
Mám kamaráda a je na něm jedna věc, nad kterou mi vždycky úplně zatrne. On se zasměje a ten smích je tak zranitelný, jak když se jiný svlékne za bílého dne. Otevřená rána hadr. Ostýchám se koukat na něco takového.
Skoro mi to vadí. Proč by mi to mělo vadit? Je asi pravda, že nám na druhých vadí to, co nechceme sami u sebe, Jung s tím jeho stínem a tak. Za živého boha bych nechtěla se takhle smát. Vydat se všanc, když se směju na dítě. Nikdo se tak nesměje, ne?
Ale třeba by to bylo všechno v pořádku, kdyby se tak smáli i ostatní.
Skoro mi to vadí. Proč by mi to mělo vadit? Je asi pravda, že nám na druhých vadí to, co nechceme sami u sebe, Jung s tím jeho stínem a tak. Za živého boha bych nechtěla se takhle smát. Vydat se všanc, když se směju na dítě. Nikdo se tak nesměje, ne?
Ale třeba by to bylo všechno v pořádku, kdyby se tak smáli i ostatní.
vystavil Hanka Kl. v
21:45
Komentáře: 3:
hani, tak na tohle jsem asi intelektualne moc nizko:-)
zuzka
A vědělas, Zuzko, že svobodné matky na mateřské jsou osamělým alkoholismem nejohroženější skupina? :-) Náhodou jsem to napsala moc pěkně. (nod)
Ale něco od Junga si přečti, ne?
napsala si to pekne :-) Junga jsem sice necetla, ale s letiteho souziti s moji maminkou vim, ze to co si napsala plati doslova! ze nam nejvic vadi na druhych to, co sami nechceme :-)
zuzka
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka