Mám to, co jsem chtěla...

... a dělám jen to, co chci.

Dneska je absolutně šťastný den. Ruda pozdvihl mohutný trup a leze po kolínkách. Nejradši venku, co na tom, že je po dešti. Stojí mi zato, několikrát denně ho převlékat. Září blahem a já s ním.

Erýsek moudře promlouvá, dnes mi odrecitoval, jak se z řepky lisuje olej. Taky důvod k blaženému úsměvu.

Taky jsem lezla na písku, tři 8A, ze čtvrté jsem radši zbuchla.

S tím úsměvem je to poslední dobou vůbec nějaký divný. Pokud se zrovna netrápím vztahem s adoptivním synkem, culím se vlastně imrvére. To jsem takhle trvale asi ještě nezažila, většinou to mívám horydolyčernýles.

Taky mi dnes Hospodář navečeřel a uložil děti, zatímco já se účastnila nepřekonatelné hodiny a půl pilates. Zarezervovala jsem si i následující hodiny. Jela jsem autem, Stáňo a Marku, nebojte se o mě, já poprvé v životě dělám fakt jenom to, co chci. Těch ne, co jsem poslední dobou s klidnou myslí vypustila z pusy. Paráda.