čtvrtek 20. května 2010

No soy un fulano con la lágrima fácil

... de esos que se quejan sólo por vicio...
( Joaquin Sabina)

...ale dneska už jsem odpoledne s novými dětmi obrečela. Nezvládám to. Vysvětluju, vysvětluju, opakuju klidným hlasem, opakuju nasraným hlasem, řvu.

A takových důvodů k radosti jsem si přivezla z výletu. Erýsek má konečně taky svůj psací stolek (důvod k hádkám), dětský pokoj nové záclony (důvod ke zklamání, autíčka jsem fakt nesehnala, a že jsem hledala dva měsíce), upekla jsem buchtu (dva důvody ke zklamání, nebyla to bábovka a byla ještě v troubě, když na ni děti měly chuť). Proč brát věci pozitivně, když se dá pořádně zaprudit, nakonec, že jo.

Objednala jsem se ke své alternativní psycholožce. Nějak to přece musí jít, když jsem tu jinak TAK šťastná.

Komentáře: 10:

Blogger KOPRETINA řekl...

Jo, nějak to musím jít. Držím pěsti.

20. května 2010 19:59  
Anonymous Anonymní řekl...

Hani, je to doopravdy těžké. A je to běh na dlouhou trať. Já mám nevlastní kluky jen víkendově a je to jak na houpačce, a nezáleží jen na jejich náladě, ale u nás bohužel i na náledě matky při přebírání. Snad u vás máma kluků není zlá, aby dětským dušičkám opakovala jedy, pak máte obrovskou šanci, že vše zvládnete.

21. května 2010 7:39  
Anonymous Anonymní řekl...

Zapoměla jsem se podepsat, ale snad mě omlouvá, že se vzbudil junior a já to rychle odklepla. Zdraví a drží palce Eva Benda

21. května 2010 7:43  
Blogger Hanka Kl. řekl...

No né, ahoj, Evo! Ne, jejich máma zlá není, tý jsou jen u zadku...

21. května 2010 8:39  
Blogger Arnica řekl...

No, prostě se drž a vydž... Ono se to vyspraví... Tak, jak píše Eva... je to běh na dlouhou trať... Si myslím, že zvládat 4 kusy - vlastní či nevlastní - je velký záběr... Jinak ta jejich matka... je fakt nějaká divná... ono možná i to kluky trápí, podvědomě, ten její brutální nezájem, a pak reagují, jak reagují...
Jo, a co kdybys ten úvodík hodila česky?

21. května 2010 12:43  
Anonymous Pavlína řekl...

Nějak jen s ostychem se to odvažuju komentovat, poradit moc neumím, bylo by to totálně teoretické... Máš mou úctu, držím vám palce! Zaujala mě ta poznámka "láska a důslednost" a trpělivost taky, a ta alternativní cvokařka - schvaluju, pečuj o sebe, myslím na vás!
Pa

21. května 2010 13:36  
Anonymous Anonymní řekl...

Ten začátek asi bude pekelnej. Děti to prostě zkoušejí,co vydržíš a až zjistí, že vydržíš, tak se opřou. Ale to chvíli trvá, tak vydrž... Abia

21. května 2010 20:17  
Anonymous Anonymní řekl...

Zdravím, neznáme se, jen chvilku sem nakukuju... Mám přítele se dvěma dětmi, tak chci jen napsat, že opravdu rozumím. U nás v bleděmodrym. Cokoli udělám, uvařím atd., všechno je špatně. Babička, maminka a celá planeta to umí líp... A to samozřejmě není všechno, je toho moc. Když teď napíšu, že takhle to funguje pár let a že je to prakticky jen o mně (o tom jak já to zvládám a ovládám se), to asi moc nepotěším, že :-)?
Jediný, co u nás funguje, je všespásná síla humoru, obracím ve vtip, co se dá. Stojí mě to obvykle metrák nervů...

Razivia

21. května 2010 22:27  
Anonymous Anonymní řekl...

Tak já mám pocit, že mám zlaté nevlastní dcery - pomohou, pohlídají malého, se staršími se snesou .... možná je to věkem - jedna po pubertě, druhá před .... ale taky jsme stanovovali hranice, hledali cesty .... chce to vydržet. Iveta

22. května 2010 20:39  
Anonymous Henri řekl...

Musí to být o to těžší, že máš ze dne na den místo dvou dětí pět (jestli dobře počítám). Naši přibývali aspoň postupně. Ono rvát se a řvát budou i vlastní (jak sobě, tak tobě), ale přivyknout tak rychle, to je těžké pro obě strany. To už není tábor, který za 14 dní rozpustíš. Ale doufám, že Hospodář pomáhá seč může. U nás teda tatík válčil na mé straně a dopadlo to dobře, i když taky ne vždy zadarmo. Držím všechny palce.

23. května 2010 22:20  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka