Stínová

Každé společenstvo má nějaký ten svůj stín, jakože takový to, o čem mluvíval Jung blahé paměti, prostě plochu, na kterou si můžou členové party projikovat své špatné stránky.

První třída v Počáplech má Vénu Košvance. Jak tak kluky poslouchám, neexistuje průšvih, který by Véna nespáchal. Předělává cedulky na skříńkách, tahá holky za vlasy, směje se učitelce, nepíše úkoly, dokonce prý sáhl Natálce Lazové na... no, představte si to, v sedmi letech.

Tak by mě zajímalo, jestli to není trochu tak, že kluci by některé věci moc rádi dělali. Nebo jako když jsem na druhém stupni chtěla našim vyprávět nějaký svůj husarský kousek a pro jen tak jistotu jsem říkala, že to udělala Cífka. Taky si máma o Cífce dodneska musí myslet věci. Tak sorry, kámoško, dík za stín.