Besídka

Doprovodila jsem Hospodáře na besídku, chlapci vystupovali. Erýsek bohužel ne, chořel v teplém náručí paní Trnkové. Škoda, protože školka to měla fakt dobré, krom toho, že byli nápadití a roztomilé, tak tam byl jeden chlapeček předškolák s brejličkami, slušňák suchar od pohledu, a ten předvedl zčistajasna takový breakdance, že celý kulturák mrkal.

Škola, no, chlapci převlečení za šmouly tančili na píseň šmoulí branný den, co dodat. Došlo i na vystoupení s flétnou. Byla jsem napjatá, protože ačkoli jsme za jednoho každého za ty tři měsíce nacpali paní učitelce 900Kč, umí jeden každý níže zmíněné čtyři noty. Nechápala jsem, co tam s nimi jako hodlá předvést. Chlapci ve skupině s děvčaty předvedli variace na čtyři noty s playbackem, jednou pomalu a jednou rychle, chvílemi hrála jen paní učitelka, protože žáci se očividně nechytali. Zazpívali v lese, jó v lese na jehličí na choreografii do kroužku z kroužku a nakonec Ledeckýho, tu o slibech. U toho se alespoň nápaditě (uah) zhaslo a děti držely svíčky. Naši chlapci s nimi dělali lumpárny, různě si svítili na noty ve stojanech a jeden druhému do obličeje, čímž kulturní úroveň celého tělesa o level pozdvihli - alespoň humorná složka, když už kde nic, tu nic. Asi začnu v Počáplích učit na flétnu, myslím, že na to netřeba velkého pedagogického talentu, když vyučující nepochopila ani tak základní skutečnost, jakože mé adoptivní syny není radno stavět vedle sebe k jednomu stojanu.

Jinak to bylo moc hezké, takové pospolité.