Koláče

Kája přišel s tím, že musíme v praxi ozkoušet sílu přísloví: "Bez práce nejsou koláče." Mělo to probíhat tak, že já upeču koláče a pak se uvidí, co s tou prací.

Nejdřív jsem zavolala babičce. Nadiktovala mi recept, bez vah a měr, tak nějak přiměřeně. Pak jsem zavolala Jolmě, která vaří pro obdobně rozsáhlou rodinu, jestli stačí z kila. Prý jo. Pak jsem zavolala Shari, jestli mi upřesní ty míry a váhy. Moc neupřesnila, ale aspoň jsme se slyšely. Přiměřeně stačilo, vykynulo, babička z hor pomohla vykrájet, naplnilo se dvěma druhy marmelád a hlavně tvarohem se žloutkem a rozinkami.

S uspokojením jsem se dívala na dva plechy nádherně nadýchaných, zlatých, tvarohových a marmeládových. Samet v puse. Měla jsem pocit, že jsme strašně bohatí, že se něco tak skvělého můžeme dovolit.