čtvrtek 17. února 2011

Kyselé

Když jsem před rokem v nějaké makrobiotické příručce četla o tom, jak důležitá je kyselá chuť, byla jsem úplně mimo a cítila jsem se za to vinna. Já kyselou prostě v životě nepotřebovala, mé zdraví utrpí!

Až dnes vím, že za to může sladkokyselá mánie českého národa a že kyselou naprosto miluju!!! Ovšem, slanokyselou...

Začalo to nějakým anglickým receptem na nakládané kukuřičky, dával se do toho kvalitní vinný ocet, tymián a dost soli. Neskutečná dobrota.

A pak jsem objevila umeocet. Nejdřív u Sajsi v strouhané salátovce. Pak dlouho nic a - božské prozření - do čočky. Objednala jsem si tři lahve, bez toho se nedá žít, a spotřeba zdravé luštěniny tím proporcionálně také velmi stoupla. (Pozn.aut. - zkuste sehnat v chrámech konzumu evropskou čočku.)

Teď už si ho leju do všeho. Děti taky. Dojíždíme třetí lahev.

Komentáře: 1:

Blogger Markét řekl...

Díky za ochutnání, už ho mám taky v lednici. Fuj, ocet. Mmch ty Tvé brambory se zelím byly famózní!

18. února 2011 21:37  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka