úterý 17. května 2011

Auvej juavej, to to krása

Na ženském kurzu se učíme znovupoužívat srdce a nedělat si takové vrásky kolem toho, co by kdo by řekl či ošklivého poznamenal. Co by nám nedal, když nebudeme tak hodné holky. A co si samy do kapsy nalžeme, aby nám to dal.

Některá cvičení jsou někde mezi představivostí a silou podvědomí, jako starý skeptik a necita s tím mám občas problém. Ale když jsem tuhle z myšlené truhly vyndala svoje myšlené srdce, které jsem si prý jako malá vyndala a šoupla ho tam, aby tolik nebolelo, vždyť hlava to vezme za něj, tak ze mě začaly proudem stříkat naprosto nemyšlené horké slzy a letěla jsem z babiččina sklepa na babiččin dvůr a dolů ze dvora kolem skupiny lupin, co tam asi ještě rostou, přece jen je to invazní trvalka, že jo, a letěla jsem přes háj domů a odtud přes les do Strašecí, kde bydlí moje nejmilejší z kamarádek tak už nějak odjakživa a z definice, a v hlavě mi to mluvilo to je krása, to je krása a srdce mě bolelo a bolelo.

Komentáře: 2:

Blogger Petra řekl...

Teda, týjo.

18. května 2011 18:07  
Anonymous Šárka řekl...

Už i na Tebe došlo? ;-)

29. června 2011 9:32  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka