Ruda v říši divů

Na dveřích šatníku mám zrcadlo. Přichází Rudík, v ruce knížku s auty. Otevře ji a ukáže blonďatému chlapečkovi. Ten mu ukáže svoji. Rudík se podívá do jeho a uznale pokývá: "auto, auto". Chlapeček se podívá do Rudovy a také mu ji pochválí. Rudík tak nějak ví, že ten chlapeček je asi on sám, ale proč se s ním nepobavit, máma si stejně čte stránky Vlada Blaščáka a nekouká (si myslí, samozřejmě ho pozoruji a tetelím se blahem). Přeci jen se ujistí a otevře dveře šatníku, jestli tam ten chlapeček není hmatatelně. Trochu ho rozčílí, že fakt ne, otevírá, zavírá, ale nakonec stoicky vezme věci takové, jaké jsou, dveře definitivně zabouchne a vrátí se společně k těm autům.