Práči

Co pamatuju, Erýsek se vždycky pral rád. Provokuje velké i malé muže, aby se mohli pořádně zmydlit. A jak Ruda nenápadně přešel z kategorie ten malej, co jsme na něj hodný, do vyššího levelu brácha, co je s ním sranda, přestáváme mít doma chvilku klidu.

Nejdřív to bylo tak, že ho Erýsek trošku poškádlil a plačící Rudík se hned utekl ke mně. Pak se rozhodl využívat svých předností a vyvinul TAKTIKU. Je prostá, namíří těžiště na hlavu protivníka, zavalí ho a je po boji. Ruda však není mírumilovný samuraj, co by poté odešel ke své sklenici medu. Přišel tomu na chuť. Ať se Erýsek vzdává, jak chce, rozkošnicky se po něm povaluje, protahuje a má z přidušeného řevu kdesi pod sebou srandu. Kdo sel vítr, sklízí.