Panebože proč?

K: "Hani, proč nepřišly holky?"

H: "Protože jely do Mělníka na vinobraní."

K: "Ale vždyť mi včera říkaly, že pojedou zítra?"

H: "No vždyť jo, když včera říkaly, že zítra, tak to znamená, že dneska, ne?" (Ukazuju na prstech, ukazuju v kalendáři...)

K: "Tak to je ale divný, proč teda nepřišly, nezůstaly dlouho ve škole?"

H: (polyká bezmocný vztek) "Kájo, to těžko, v pátek nebývá škola dlouhá."

K: "Ale my měli dnes pět hodin."

H: "Kájo, vyzvedávala jsem tě ve 12 a byli jste naobědvaní, koukni do rozvrhu, pět hodin byste nestihli."

K: "A stejně jsme měli pět hodin, stejně!" (vítězně odbíhá, konec scénky.)

A pak jsem se nad třetím plechem buchty (dvě na víkend, jedna na odpoledne) rozbrečela bezmocí. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, a jestli se něčeho nedostává Kájovi, pak mně shůry nedosypali dost trpělivosti a nadhledu. Sním o internátních zařízeních.