pondělí 30. ledna 2012

Slámou...

... jsem se zabývala celou neděli. Z Ruska vane mráz. Králíky by mohly zábst ( tedy po našem zebat) packy. A pak ten česnek. Vylezl. Volám dědovi, neví-li radu. Neví, jemu nevylezl. Tak jsem ho zasypala slamou. Česnek, ne děda.

Já bych to tedy možná nezasypala, protože jak praví Chlapík, jsem salámistka. To jako, že mám všechno na salámu. Brácha říkával na párku. Jako že je mi v podstatě všechno dost jedno. Tak já nevím, co má nedostatek volních kvalit společného s uzeninami, ale pro jistotu: Nejezte je, milé děti, ať nedopadnete jako já.

Jenže Hospodář si o česnek začal dělat starost. Že prý tolik stupňů do mínusu a holomráz, to ne. Účinně mě motivoval k návštěvě sousedovy stodoly, při té příležitosti jsem se sousedkou zkonzultovala ortofotomapu katastrálního úřadu, abychom se ujistily, že moje a její pole není totéž. Uf, není. Na cestu jsem od souseda dostala bedýnku cibule.

Doma jsem vykydala králíky a nandala jim tolik slámy, že i kdyby sem zavanulo najednou celé Rusko, pacičky je zábst nebudou. Zbylý úlovek jsem rozdělila na dvě česnekoviště. Třetí, osázené Bjatinem, jsem experimentálně nechala být. Bjatin zní dost rusky, třeba je tahle odrůda už zvyklá.

Dnes jsem celý postup zpětně analyzovala s pomocí přítele zahrádkáře Bobka. Znovu potvrdil mou teorii, že líní lidé ještě nikdy nic nezkazili a vlastně jsou solí ekologicky cítěné země, když škarohlídsky prohlásil: "A do tý slámy se ti natáhnou myši a sežerou i ten zbytek, co mráz neponičí."

U nás doma máme Bobka rádi, protože mnoho ví a je to muž s názorem. Hospodář je taky muž s názorem, a i když je na slovo skoupý, vycítil podobný povahový rys a Bobka tiše oblibuje. Na slámě by se arci neshodli. Co na tom, já si krásně protáhla záda a až se jaro zeptá, co jsem dělala v zimě, jistě už bude vidět, jak to dopadlo.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů