Pekaři se nedaří

Od té doby, co peču chleba Amišáka, jako by mi vlezl šotek do mouky. První byl skvělej, ale od té doby... Zapomenu sůl. Přesolím. V rámci vychytávání vhodné nádoby s víčkem přibetonuju chléb do pekáčku, odkud ho dostanou až kamarádky slepice. A tak podobně.

Dneska jsem kápla na ten správný pekáč, krásně to vykynulo, nikam se nepřipeklo a já tomu závěrečnou fází bez pokličky vyrobila krásně čtvrtohorně černou kůrku. Do horoucích už, copak v životě neupeču normální chleba??? Já si ten kvásek snad budu muset někam odnést požehnat.