Básnivě

Ještě že mě holky paní učitelky ve školce znají, protože po dnešku by si musely myslet.

Erýsek na chodbě rozvádí teorii na téma, čím bych se podle něj měla živit, a začíná větou: "Maminko, když nemáš ráda ty děti, tak bys mohla..." Kolemjdoucí paní učitelka Věrka se láme v pase.

Později ve třídě se předškoláci připravují k zápisu do první třídy, jeden po druhém říkají básničky, prý to bude třeba. Erýsek se drbe, že asi neumí ty správné básničky k zápisu, prý ho obyčejné nebaví, tak ho maminka nemohla žádnou naučit. A jakou tě teda naučila, Erýsku? A chlapec spustil: "Nagasaki, Hirošima, číňanům už není zima, maj prdele spařený od jadernýho záření, nánánánananánanáná."

Tak abych to uvedla na pravou míru, já ho to NEUČILA. Tiše jsem si to zpívala v kuchyni nad krájením zeleniny v den, kdy jsem se dozvěděla, že se nám mamka dvojčat chystá zpátky do Křivenic. Prostě jsem to zoufalství přebíjela něčím hodně drsným (spolu s dvěma panáky Kapitána).

Jenže ten malinkatej prevít má dobrý sluch a skvělou paměť a ve školce ji vystřihl, jako bych to s ním biflovala každý večer před spaním.

(Druhá sloka je ještě lepší: "Ve Strašecí na náměstí stojí socha vojáka, vedle něho stojí holka a drží ho za ruku, nánánánananánanáná." To sousoší tam opravdu je a to děvčátko je směrem k vojínovi orientované fakt divně a tohle jsme si zpívali na gymplu, tak co. Třetí a čtvrtou sloku už psát nebudu, aby mě někdo neobvinil, že mám něco proti homosexuálům. Nemám. I děti bych jim svěřila do pěstounské péče, teda cizí, ne moje.)

Nakonec to rozlouskl Erýskův nejlepší kamarád Láďa. Vzal Erika za ramena a naučil ho Polámal se mraveneček. Holky učitelky mi to popisovaly, prý to byl doják jak závěrečná scéna z celovečerního filmu s happyendem.

PS: Asi bych se měla připojit do klubu několika mých mělnických studentek Drunk mothers - dirty children.