Smurfs

Když se k nám stěhovaly dědou vylíhlé a odchované maransky (vzešlé z nákupu vejec od chovatele, kdo mi to jen nakukal, o množství kohoutů přibyvších na náš dvorek jsem tu už psala... ), slitoval se dědeček a přihodil bonus, čtyři malinkatá kuřátka vlastního odchovu. Zapůjčil k nim i malinkatou a velmi asertivní kvočnu, která pro ně běžně rvala sousta i od husích zobáků.

Ta kuřátka mají pestrý rodokmen, maminka byla červená dominanta, tatínek kříženec araukaního táty a zdrobnělé mámy neznámého plemínka. Vemínka. Haha. Ze všech čtyř vyrostly slepičky. (Ani jeden kohout, pročež se dušuju, že jediný chovatel, od kterého letos hodlám brát drůbež, je děd.) A to slepičky tak malé, že jako jediné se dokáží prosmýknout pod plotem a hrabkají si v živém plotě a pečlivě zamulčovaných česnekových záhonech.

Jdu takhle do seníku kozám pro seno a tam leží malé pěkné vajíčko barvy vyblitého šmouly. Druhý den zase. Třetí den znovu. Navečer učinil Hospodář opatření na oplocení a maličké již nenechává přijíti k seníku. Čtvrtý den jsem v našem frekventovaném kurníku našla malé pěkné vajíčko barvy vyblitého pokakaného šmouly.