Včelí kurz

Nějak se mi nedaří sehnat v rozumné vzdálenosti tři oddělky do 15,9 Langstrothu. Nebo roje, ještě lépe. Kdybyste o nějakých věděli, pak nezapomeňte na své Mikrouše.

V rámci celoživotního vzdělávání jsem absolvovala nedělní kurz chovu včel pro začátečníky. Byl to hluboký zážitek, jako ostatně jakákoli akce s Bobkem. Začalo to tím, že jsme vyplňovali formulář pro ČSV, někdo se přepsal a drobný pan včelař se rozčílil, že je to v prdeli, protože ty úředníci se toho chytnou a šest tisíc v prdeli.

Pak došlo na podnětný výklad a dotazy. Pan včelař je borec a potěšil mě, protože přišel na to, že míchat cukr s vodou se mu při tom počtu stejně nevyplatí a nechává včelkám na zimu plný nástavek řepkového medu. Jen to nějak nebylo úplně pro začátečníky, ale jsem přizpůsobivá, psala jsem si poznámky a u každého pátého řádku jsem koukla po Bobkovi, jestli se tváří chápavě. Tvářil, tak jsem si připsala "Bobek ví" a sledovala dál. Nebylo to tak těžké, dokud nám pan včelař v rámci přednášky štědře nenalil silné medoviny. Pak už jsem si do oběda nepsala nic a usmívala se, protože mi bylo moc hezky.

Jako ve všech náhodně sestavených společnostech, názorová škála zúčastněných byla široká, od ezoterického pána plánujícího chov jako v dobách, kdy ještě nebyl mor ani varroáza, po včelařského dinosaura prohlašujícího fumigaci a gabon za pomůcky při produkci biomedu, protože "to už bysme nemohli ani dejchat, když je i ten vzduch znečištěnej, že jo." Podle toho, jak naproti mně sedící přítel včelař měnil barvu, jsem soudila na míru nesmyslů, které z pána zrovna padaly, chvílemi to musel být hardcore, to když fialověl.