Panebože já to posrala!

Existují dvě věci, které mě bolí až na dřeň. Chyby, s kterými bych jako ateista zřejmě dokázala žít jen skřípajícími zuby, takhle když je nejhůř, tak to svedu na vesmír a  nevyzpytatelné cesty jeho.

Když od nás odešel velkej a malej byl úplně nejmenší, tak jsem ho nosila v šátku po Vidouli a topila se v nenávisti. VON to zničil. To, co vidím teďka, mi tehdy oči nebraly a co jedu ze mě kapalo s mateřským mlékem, fuj, chudák mimino, strašně strašný období. To jsme ale myslím nakonec docela dali.

Když se to jakžtakž zlepšilo a Erýsek začal mít hodně rád toho pána, co mu pouštěl na youtube kosatky, tak se to zase zhoršilo a Erýsek dodnes nechápe, proč se s ním sakra Chlapík nebaví, když to přece měli dobrý. Zřejmě proto pro jistotu začíná mít Hospodáře rád až po tříletém soužití.

Takže když mi jedna občas vrazí kudličku, že jsem Erikovi zkazila začátek života, tak se trefuje do černého. Odpustím si to, odpustím si to, odpustím.