Vládne tu...

... jaro. Houser pojímá husy, kohout slepice, všechno to snáší, začíná lézt celer a papriky, asi bych měla vysít levanduli. Sněží, ale nenechávám se zmást.

I my vypučeli, neštovice ve třech se první dny nezdály jako moc dobrý nápad, maminka ležela na matraci, funěla a veselé puntíkaté děti přes ni zakopávaly, když probíhaly pokojem. Teď už je krásně, zbyla jen trocha svědění, klidná únava a skvostný fakt, že tento týden nemusím vydělávat. (Zbývá otázka, jestli jiné týdny opravdu musím. Musím nemusím, kabelka mi dosloužila a jen tak s nějakým alternativním pytlíkem se nesmířím, tak se těšte na tu novou, bude epesní.)

Těch možností. Sedmkrát za sebou přečíst Rudovi pohádku o hrochovi na kombajnu a pejskovi s valníkem. Palačinky se zmrzlinou a piškotová buchta, koza na majoránce s jemnými proužky kořenové zeleniny, které je čas nakrájet. Kváskový chleba s ořechy. Závěrečná fáze dlouhodobého projektu "zorganizuj si kreativní materiál" a jeho vyústění v plstěného ptáčka. Dal by se dobře použít jako mustr na tuleně, prohlásil Hospodář, když viděl ta korálková očka a aerodynamický tvar, stačí připlstit přední pacinky. Viz foto, no.

A ještě zajímavý odkaz: http://mamevcely.wordpress.com/2013/02/11/uvod-do-tematu/