Teorie alergie

Bobek v jeho spádové organizaci povýšil a stal se nákazovým referentem. Chodí po včelách a monitoruje. Ne vlastní vinou slízl sedm žihadel zaráz a radoval se, že už na ně téměř nereaguje (ano, to je ten pán, co těsně před svatbou slízl žihadlo do nosu, tehdy ještě působivě reagoval a pak se opovážlivě vydával za bratra nevěsty :-) ).

Připomnělo mi to, jak Andy říkala, že s bodnutím hmyzu se to má takhle. Hmyz vycítí slabé místo v našich meridiánech a bodne nás tam. Přivodí tím náhlý příval energie, jímž se místo posílí a ozdraví. Pokud se člověk nevzteká a naopak sebevražednému hmyzákovi poděkuje za jeho přínos, oteče jen málo nebo vůbec. Je to krásná teorie a v podstatě se s ní stotožňuji.

Jen v praxi to u mě vypadá tak, že na place vítězí další teorie, a to ta, že člověk by své emoce neměl potlačovat. Zněle tedy vypouštím emoce a mírně otékám. Erik tuhle spadl do vosího hnízda, schytal devět žihadel do hlavy a řval jak tur. Neotekl téměř vůbec.

K jaké teorii se přikláníte vy?