Běžec a běžec a radosti

Ruda včera povstal a šel. Dneska ho přišly holky ze vsi trochu pohýčkat, zachtělo se mu je honit, tak se i rozběhal. Drží balanc jak tučňáček. Až se zítra odvážím mu tlapky převázat, udělám mu na nohách menší bakule, aby mohl třeba i do nějakých větších botiček a ven, koukat, jak se zvedá Labe.

Chlapík tenhle týden něco má, pak má práci a pak jede na měsíc na Island. Ještě že rekonvalescence byla tak krátká, jinak bych nad tím i cítila potřebu se rozčílit. Takhle na to sere pes, jen to hořce zapálilo.

A vůbec, já mám teď jiné starosti a radosti. Sbírám kačenkám malé slimáčky (jejich rodičům velké), snažím se pokrotit lebedu a bodláky, vychytat nedeštivé okamžiky na sekání trávy, vyléčit kokcidiózu šedému králíčkovi a černé kachně, hřát se u kamen a pít zasněné hektolitry meduňkového čaje z makového hrníčku.