Kopky

Včera jsme se s dědou Trnkou potkali u Labe při večerním kopení sena. Pěkně jsme si zapracovali a probrali, odkud kdo pochází (kupodivu jsme od sebe nebyli geograficky ani tak daleko, na časové ose je to o něco markantnější rozdíl, děda vzpomínal, jak jezdil do Rakovníka na prázdniny okolo roku 1953, já tam taky bývala ráda, okolo 2001...).

Prý tady v Polabí nebylo zvykem shrabat seno na noc. Uschlo i tak, naležato, jen nemělo tak pěknou barvu. Místní to naučil až děda s nějakou paní Novotnou, co pocházela od Mnichova Hradiště, tam to dělali stejně. Co se mě týče, kopím ráda, je to dobrá rehabilitace po kosení.

Děda odjel, bylo hezké světlo a kopky vypadaly poklidně, romanticky, a foťák nikde. Když pro něj pojedu domů, děti budou chtít večeři a už se nevrátím, to bylo jasné.Vznesla jsem vesmírnou objednávku na pána s fotícím mobilem. Po chvilce kousek ode mě jeden zastavil, opřel si kolo o stojánek a večeřel. Byl to milý Angličan sídlící v Mělníku, nevadilo mu skamarádit se a nafotil to ochotně, takže se kochejte: